Stanovisko k přesunu koordinace politiky závislostí pod Ministerstvo zdravotnictví

Téma si zaslouží věcnou a odbornou diskusi, protože jde o otázku, jakým způsobem bude Česká republika v dalších letech přistupovat k problematice alkoholu, tabáku, hazardu, psychoaktivních látek, digitálních závislostí nebo nelegálních trhů. Česká republika byla v posledních dvou dekádách v řadě oblastí mezinárodně vnímána jako země s relativně vyváženým a pragmatickým přístupem. Politika závislostí zde dlouhodobě stojí na kombinaci veřejného zdraví, sociální politiky, prevence, harm reduction, bezpečnostní politiky i regulace trhu. Právě její meziresortní povaha byla jedním z hlavních důvodů, proč byla koordinace postupně posilována na úrovni Úřadu vlády a proč vznikla silná role Rady vlády pro koordinaci politiky v oblasti závislostí.

Historický vývoj ukazuje, že závislostní problematika výrazně přesahuje kompetence jednoho resortu. Vedle zdravotnictví zahrnuje oblast financí a daňové politiky, regulaci reklamy, ochranu spotřebitele, sociální služby, školství, bezpečnostní otázky, boj proti organizovanému zločinu i problematiku šedé ekonomiky. Týká se legálních i nelegálních trhů v objemu desítek až stovek miliard korun ročně. V případě alkoholu, tabáku nebo hazardu stát současně řeší významné rozpočtové příjmy, vysoké společenské náklady a silné ekonomické zájmy různých aktérů. Z tohoto pohledu je legitimní vést debatu o tom, zda resortní ukotvení pod Ministerstvem zdravotnictví dokáže zajistit dostatečně širokou koordinaci celé agendy. Ministerstvo zdravotnictví má nezastupitelnou roli v oblasti léčby, prevence a ochrany veřejného zdraví. Současně však nedisponuje plným mandátem pro koordinaci oblastí, jako je hazardní politika, daňová opatření, regulace trhu s alkoholem a tabákem, celní agenda, problematika nelegálních trhů nebo bezpečnostní přesahy.

Významnou otázkou zůstává také financování adiktologických a harm reduction služeb. Český systém je dlouhodobě postaven na spolupráci zdravotních a sociálních služeb, neziskového sektoru a terénních programů. Tento model bývá často označován za jeden z důvodů, proč si Česká republika dlouhodobě udržuje velmi nízký výskyt HIV mezi injekčními uživateli drog a relativně nízkou míru některých infekčních komplikací ve srovnání s řadou jiných zemí. Významná část těchto služeb přitom nespadá čistě do zdravotnického rámce a v minulosti se opakovaně ukazovalo, že jejich financování uvnitř zdravotního systému naráží na legislativní i praktické limity. Současně je potřeba zachovat věcný pohled na celou diskusi. Přesun některých dílčích agend pod Ministerstvo zdravotnictví může být v určitých oblastech administrativně efektivní a odborně opodstatněný. U politiky závislostí je však důležité zachovat meziresortní koordinaci a schopnost pracovat s tématem v celé jeho šíři.

V posledních letech se navíc rozsah celé agendy dále rozšiřuje. Vedle tradičních témat přibývá problematika digitálních závislostí, nových psychoaktivních látek, nikotinových alternativ, online hazardu nebo rostoucí role algoritmických systémů a komerčních platforem využívajících návykový design. Tyto oblasti opět vyžadují koordinaci napříč více resorty a institucemi. Za důležité považujeme také zachování odborného a transparentního procesu rozhodování. Takto významné změny by měly být diskutovány v rámci existujících odborných platforem, včetně Rady vlády pro koordinaci politiky v oblasti závislostí, odborných společností, poskytovatelů služeb a dalších relevantních aktérů. Stabilita systému a předvídatelnost financování jsou pro oblast adiktologických služeb zásadní.

Dlouhodobě se zároveň ukazuje, že rozsah celé agendy možná přesahuje možnosti jednoho ministerstva. Česká republika dnes řeší problematiku alkoholu, tabáku, hazardu, psychoaktivních látek, digitálních závislostí i nelegálních trhů v obrovském ekonomickém i společenském rozsahu. Debata o vytvoření samostatné agentury nebo specializovaného meziresortního úřadu proto není nová a zaslouží si seriózní odbornou diskusi. Pro tuto variantu již máme připravený návrh zákona. Do doby, než proběhne odborná a transparentní debata o budoucím institucionálním uspořádání, považujeme za důležité zachovat současný systém koordinace. Rada vlády pro koordinaci politiky v oblasti závislostí by měla i nadále zůstat pod předsedou vlády, protože problematika závislostí výrazně přesahuje kompetence jednotlivých resortů. Žádné ministerstvo samo o sobě nedisponuje dostatečným mandátem pro koordinaci celé agendy a jednotlivé resorty jsou zároveň přirozeně vystaveny dílčím ekonomickým a institucionálním tlakům ve svých oblastech působnosti. Za klíčové považujeme zachování důrazu na veřejné zdraví, meziresortní spolupráci, práci s riziky podle jejich skutečných dopadů, podporu prevence a harm reduction a rozhodování založené na datech a odborných poznatcích.