Memorandum AddictionsCEE 2026

ZÁVISLOSTI A DUŠEVNÍ ZDRAVÍ JAKO PROMĚŇUJÍCÍ SE VÝZVA VEŘEJNÉHO ZDRAVÍ

Závislosti a rizikové vzorce chování již nelze chápat jako úzce vymezenou drogovou agendu. V evropském prostoru se stále zřetelněji přesouvají do širšího rámce veřejného zdraví, duševního zdraví, prevence chronických onemocnění, ochrany mladých, digitální bezpečnosti a obecné regulace. Týkají se legálních

i nelegálních látek, psychoaktivních léků, hazardu, digitálního prostředí i nových psychoaktivních látek. Společným jmenovatelem je zde míra rizika, rozsah zdravotních a sociálních dopadů, zranitelnost uživatelů a schopnost veřejné politiky předcházet škodám.

Tento posun odpovídá vývoji evropské politiky. Evropská komise ve svém komplexním přístupu k duševnímu zdraví zdůrazňuje, že duševní zdraví musí být postaveno na roveň fyzickému zdraví a veřejná politika má kombinovat prevenci, dostupnou péči, reintegraci a podporu zranitelných skupin. Předešlá evropská drogová strategie 2021-2025 nastavila integrovaný, vyvážený, multidisciplinární a evidence-based rámec, který podporoval ochranu veřejného zdraví, snižování poptávky, princip  harm reduction (snižování rizik), bezpečnost, výzkum, koordinaci a mezinárodní spolupráci. Evropská školní studie o alkoholu a jiných drogách (ESPAD 2024) zároveň ukazuje, že sledování rizik u mladých lidí se již netýká pouze legálních a nelegálních látek, ale také používání digitálních médií, hraní, hazardu a duševní pohody.

Závislosti se stávají testem schopnosti veřejných institucí, zda zvládnou reagovat na nové typy rizik rychleji než samotný trh. Odborná debata o nastavení veřejných politik v této oblasti musí být racionální, neideologická a opřená o data. Neudržitelná je jak čistě represivní politika, která může zatlačovat obecnou

poptávku po legálních i nelegálních látkách či hazardu do šedé zóny a na nelegální trh, tak pasivní tolerance komerčních modelů maximalizujících spotřebu, pozornost nebo závislostní potenciál.

Moderní politika závislostí by měla kombinovat prevenci, léčbu, přístup harm reduction, sociální reintegraci, regulaci dostupnosti, fiskální nástroje, ochranu mladistvých, monitoring a efektivní vymáhání pravidel.

Zároveň by měla být založena na dostupné evidenci a na příkladech dobré praxe. Jejím cílem by mělo být snižování zdravotních, sociálních, ekonomických a bezpečnostních škod.

AGENDA PRO STŘEDNÍ A VÝCHODNÍ EVROPU

Region střední a východní Evropy (CEE) má pro tuto debatu specifický význam. Řada zemí sdílí zkušenost s překotnou transformací veřejných institucí, nerovnoměrnou dostupností zdravotních a sociálních služeb, společenskou tolerancí některých legálních látek, proměňujícími se drogovými trhy a rostoucím tlakem

na zdravotní a sociální systémy. Zároveň jde o region, kde se evropské priority, jako jsou duševní zdraví, ochrana mladých lidí, digitální bezpečnost, prevence chronických onemocnění, boj proti organizovanému zločinu a reforma sociálních a zdravotních služeb, potkávají s praktickými implementačními výzvami.

Pro CEE region je klíčové vytvořit společný politický jazyk a rozhodovací rámec. Odlišovat míru rizika, posilovat služby, chránit mladé lidi, zlepšovat data, využívat fiskální nástroje a nastavovat regulaci tak, aby snižovala škody a nezvětšovala prostor pro nelegální trh. Regionální spolupráce má význam právě proto, že umožňuje porovnávat různé cesty modernizace. Od zemí s integrovanější politikou závislostí po země, které teprve posilují koordinaci, harm reduction, duševní zdraví nebo nové typy služeb.

Tento regionální pohled je důležitý i pro evropské instituce. EU může vytvářet strategické rámce, podporovat monitoring, standardy, výzkum, financování a sdílení dobré praxe. Skutečný dopad se však rozhoduje na národní, regionální a lokální úrovni. Právě tam se ukazuje, zda strategie zůstane deklarací, nebo se promění v dostupné služby, funkční prevenci, proporční regulaci a měřitelné snížení škod.

ODOLNOST PÉČE V RUMUNSKU STOJÍ NA SPOLUPRÁCI STÁTU, SLUŽEB A OBČANSKÉHO SEKTORU

V roce 2001 došlo v Bukurešti k náhlému výpadku dostupnosti heroinu, souvisejícímu s vývojem v Afghánistánu. Pro místní scénu lidí užívajících tuto látku to znamenalo zásadní otřes a zároveň jeden z prvních momentů, kdy se užívání nelegálních látek stalo tématem pro rumunskou společnost, které bylo do té doby do značné míry skryté. Někteří klienti substituční léčby závislosti na opioidech dodnes vzpomínají, že bylo možné kouřit heroin vedle policisty, aniž by poznal, o co jde. Za posledních 25 let se ale změnilo téměř vše. Veřejné a institucionální vnímání nelegálních látek, podoba drogových trhů, vzorce užívání, profil lidí užívajících drogy, legislativa, regulace léčby i jazyk politické debaty.

První rumunský zákon zaměřený specificky na drogy (Zákon č. 143/2000) vymezil rozsah služeb dostupných lidem užívajícím drogy. V letech 2000 až 2008 byl do tohoto rámce formálně začleněn princip harm reduction, který od té doby zůstal v zásadě zachován. Rumunské právo výslovně umožňuje programy výměny jehel a stříkaček, substituční léčbu závislosti na opioidech a poradenství poskytované osobně, telefonicky nebo online. Některé evidence-based intervence běžné v jiných evropských zemích, například místnosti pro bezpečnější užívání drog, naloxon k použití mimo zdravotnické zařízení nebo testování složení drog, však stále nejsou právně ukotveny. Jedním z důvodů jsou obavy, že by mohly být podle stávajících trestněprávních ustanovení vykládány jako napomáhání užívání. Nedostatečně rozvinuté zůstávají také služby pro nezletilé, které jsou převážně omezeny na psychiatrickou a psychoterapeutickou péči a jen málo podporují kontinuitu vzdělávání během léčby.

Vývoj posledních let ukazuje, že rumunská politika v oblasti drog se často posouvala spíše v reakci na medializované události než na základě systematického přístupu založeného na důkazech. Po smrtelné dopravní nehodě z roku 2023, kterou způsobil řidič pod vlivem návykových látek, byl přijat takzvaný zákon „2 Mai“, vyhlášený v roce 2024. Ten novelizoval zákony č. 143/2000 a č. 194/2011 vyloučil možnost podmíněného odkladu trestu za obchodování s vysoce rizikovými látkami a zvýšil sankce. Ve stejné době se opakovaně objevovaly návrhy na testování žáků ve školách na přítomnost drog. Byly vedeny především veřejným znepokojením a jen omezeně podloženy důkazy. Samotná tendence uvažovat o testování bez jasné klinické indikace nebo navazující terapeutické cesty však ukazuje limity represivně orientované reakce.

Veřejná debata se přitom jen zřídka věnovala nezamýšleným důsledkům represivních přístupů, včetně přesunu užívání k novým psychoaktivním látkám, zejména syntetickým kanabinoidům a stimulantům, nebo k nemedicínskému užívání psychoaktivních léků na předpis. Významná institucionální změna proběhla v roce 2025, kdy byla odpovědnost za drogovou politiku přesunuta z Ministerstva vnitra na úroveň vlády a prevence a léčebné služby byly svěřeny Ministerstvu zdravotnictví. Stalo se tak v atmosféře rostoucích, ale i zveličených obav z rozsahu užívání drog.

Na tomto pozadí stála práce omezeného počtu veřejných služeb, nevládních organizací a soukromých poskytovatelů. Navzdory podfinancování, mezerám v legislativě a proměňujícím se trhům dokázaly tyto organizace udržet síť služeb harm reduction a integrované léčby pro část nejzranitelnějších lidí. Rumunská zkušenost ukazuje, že odolnost není jen vlastností jednotlivců, ale také vlastností systémů péče. Tam, kde veřejná politika reagovala pomalu a zdroje byly omezené, závisela kontinuita pomoci na schopnosti několika organizací přizpůsobit se, spolupracovat a vytrvat. Nejde o model postavený na deklaracích nebo ideologii, ale o praxí vytvořený rámec, který vznikal zdola díky odborné zkušenosti poskytovatelů služeb. Právě tato odolnost zachovala přístup k pomoci i v obdobích výrazných společenských, politických a tržních změn.

ČESKÁ REPUBLIKA JAKO CASE STUDY RACIONÁLNÍHO A PŘENOSITELNÉHO PŘÍSTUPU

Česká republika za posledních 35 let vybudovala v oblasti závislostí model, který je pro CEE region relevantní především svou metodou. Můžeme zde totiž sledovat postupně rozvíjený, odborně ukotvený a praxí ověřovaný přístup. Česká politika se od úzkého a roztříštěného rámce protidrogové politiky posunula k integrovanému pojetí závislostního chování, které zahrnuje nelegální či legální látky, hazardní hraní, psychoaktivní léky i problémové používání digitálních médií. Národní strategie 2019-2027 definuje politiku závislostí jako komplexní soubor preventivních, vzdělávacích, léčebných, sociálních, regulačních, kontrolních a dalších opatření včetně vymáhání práva, založený na vědeckých důkazech a zaměřený na snižování zdravotních, sociálních, ekonomických i škod.

Silnou stránkou českého modelu je schopnost spojovat oblasti, které jsou v mnoha zemích řešeny odděleně. Alkohol není vyjímán z politiky závislostí jen proto, že je kulturně zakořeněný. Tabák a nové nikotinové produkty jsou posuzovány nejen podle toho, zda obsahují nikotin, ale i podle formy užívání a relativní škodlivosti. Psychoaktivní léky nejsou chápány pouze jako otázka preskripce, ale také jako téma duševního zdraví, závislostí a koordinace péče. Problémové používání digitálních médií a online gambling nejsou redukovány na individuální selhání, ale otevírají otázku designu služeb, algoritmů, monetizačních mechanismů a ochrany mladých lidí.

Významný je český přístup k novým psychoaktivním látkám. Novela zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, účinná od roku 2025, zavedla kategorie psychomodulačních látek a zařazených psychoaktivních látek. Vytváří tím mezistupeň mezi neregulovaným/ilegálním trhem a prohibicí. Věkové omezení, licencovaný prodej, regulace reklamy, informace o složení, kontrola výdeje a možnost průběžného přehodnocování rizik. Smyslem regulace je zejména zabránit tomu, aby nové látky automaticky mizely v šedé zóně nebo na nelegálním trhu, kde stát ztrácí kontrolu nad složením, prodejem i ochranou mladistvých.

Česká republika také prokázala schopnost pružně reagovat na nové výzvy, například regulací nikotinových sáčků, k níž poprvé přistoupila v roce 2021 a následně znovu v roce 2023. Patří tak mezi první státy EU, které tuto problematiku legislativně uchopily. Inspirací zde byla mimo jiné švédská zkušenost, podle níž může přechod části kuřáků k méně rizikovým nikotinovým produktům přispívat k nižší míře kouření a souvisejících onemocnění.

Podobný princip se promítá také do konopné politiky. Od roku 2026 česká úprava rozlišuje mezi vlastním užíváním, omezeným domácím pěstováním, léčebným využitím a organizovaným trhem. To umožňuje soustředit trestní politiku na rizikovější jednání a veřejné zdraví na prevenci a regulaci.

Harm reduction tvoří nosný prvek české zkušenosti. V praxi je dlouhodobě spojena s kontaktními centry, terénními programy, výměnou injekčního materiálu, prevencí infekcí, substituční léčbou a nízkoprahovými službami. Její širší význam však spočívá v tom, že princip snižování škod je nutné aplikovat i mimo oblast nelegálních drog. U alkoholu to znamená systematicky rozšiřovat krátké intervence a screening rizikového pití v primární péči, cílit prevenci na rizikové vzorce konzumace a oslabovat společenskou normalizaci pití včetně stigmatizace abstinence. U tabáku a nikotinu to znamená rozlišovat mezi spalovanými a nespalovanými produkty, podporovat odvykání a vést debatu o méně rizikových alternativách pro dospělé kuřáky.

Významná je fiskální dimenze. Akční plán politiky v oblasti závislostí 2023-2025 nastavil jako jednu z priorit efektivní výběr daní, jež by měly zohledňovat rizikovost produktů se závislostním potenciálem. Od roku 2024 jsou například zavedeny odstupňované sazby spotřební daně pro různé kategorie tabákových a nikotinových výrobků. U alkoholu otevírá debatu o zdanění podle obsahu etanolu, minimální ceně za jednotku alkoholu

a zrušení nulové sazby u tichého vína. Fiskální nástroje musí být nastavovány s ohledem na nelegální trh. Příliš vysoké, skokové nebo špatně diferencované zatížení může přesunout spotřebitele k neregulovaným produktům, oslabit ochranu spotřebitele a posílit organizovaný zločin.

Český model má zároveň limity, které je nutné pojmenovat. Dostupnost služeb se regionálně liší, psychiatrická péče a zejména péče o duševní zdraví dětí a mladistvých jsou kapacitně omezené, substituční léčba není všude dostatečně dostupná a financování adiktologických služeb zůstává nejisté. Právě proto, že český model není dokonalý a aktivně řeší limity, je pro CEE region přenositelný, čímž ukazujeme realistickou cestu, jak lze v zemích s podobnými omezeními postupně budovat koordinaci, služby, data a regulaci.

DOPORUČENÍ

Doporučení vycházejí z principu, že moderní politika závislostí musí být současně veřejnozdravotní, sociální, regulační, fiskální a bezpečnostní. Cílem není sjednotit národní modely, ale posílit společný rámec, který umožní zemím koordinovaně reagovat na nové i dlouhodobé výzvy.

PŘIJMOUT INTEGROVANOU STRATEGII ZÁVISLOSTÍ.

Politika nemá být rozdělena na legální a nelegální látky. Jednotný rámec umožňuje lépe srovnávat škody, určovat priority, plánovat služby a alokovat veřejné prostředky.

REGULOVAT PODLE RIZIKA.

Pravidla pro dostupnost, reklamu, balení, cenu, věkové limity a sankce by měla odpovídat skutečné škodlivosti produktů a chování. Spalovaný tabák, alkohol, neregulované psychoaktivní látky a rizikové formy hazardu vyžadují odlišný režim než méně rizikové závislostní produkty. Tyto nástroje vytvářejí prostředí pro substituovaný trh s méně rizikovými látkami.

POSÍLIT FISKÁLNÍ NÁSTROJE JAKO SOUČÁST VEŘEJNÉHO ZDRAVÍ.

Daňová politika by měla motivovat k méně rizikovému chování, snižovat spotřebu nejškodlivějších produktů a současně nepodporovat nelegální trh. Část výnosů ze spotřebních daní, daně z hazardu a případně

nově regulovaných produktů by měla být systematicky směrována do prevence, léčby, harm reduction, monitoringu a výzkumu.

MODERNIZOVAT ALKOHOLOVOU POLITIKU.

Alkohol musí být plnohodnotnou součástí politiky závislostí. Je třeba otevřít debatu o zdanění podle obsahu etanolu, dostupnosti, reklamě, krátkých intervencích, léčbě a společenské normalizaci pití či stigmatizaci abstinence.

ROZVÍJET REGULACI NOVÝCH PSYCHOAKTIVNÍCH LÁTEK.

Přísně regulovaný režim založený na hodnocení rizik, ochraně mladistvých, kontrole kvality a regulaci reklamy je vhodnější než opakované ad hoc zákazy, které mohou nabídku přesouvat k rizikovějším látkám.

NASTAVIT PROPORČNÍ PŘÍSTUP K LÁTKÁM.

Trestní politika má rozlišovat mezi uživatelem, nakládáním pro osobní potřebu, léčebným využitím, komerční distribucí a organizovanou kriminalitou.

PROPOJIT POLITIKU ZÁVISLOSTÍ S DUŠEVNÍM ZDRAVÍM.

Léčba závislostí musí být koordinována s psychiatrií, psychologií, primární péčí, sociálními službami, školstvím a komunitní podporou. Zvláštní pozornost vyžadují mladí lidé, lidé v sociálním vyloučení, vězněné osoby, lidé s traumatem a osoby se souběžnými duševními poruchami.

REGULOVAT RIZIKA DIGITÁLNÍHO PROSTŘEDÍ.

Politika závislostí musí zahrnout také návykový design digitálních platforem, online gambling, sociální sítě, herní mechanismy a monetizační modely, které mohou posilovat kompulzivní chování. Regulace by měla kombinovat ochranu dětí a mladistvých, transparentnost algoritmů, digitální gramotnost a dostupnost odborné pomoci pro osoby s problematickým užíváním digitálních technologií.

ZAŘADIT PSYCHOAKTIVNÍ LÉKY MEZI PRIORITNÍ TÉMATA ZÁVISLOSTNÍ POLITIKY.

Sedativa, hypnotika, anxiolytika a opioidní analgetika vyžadují lepší monitoring, odpovědnou preskripční praxi, včasné intervence a propojení adiktologické, psychiatrické a primární péče.

BUDOVAT MONITORING A EVALUACI.

Každá významná regulace by měla být vyhodnocována podle dopadů na prevalenci užívání, zdraví mladistvých, nelegální trh, poptávku po službách, veřejné rozpočty a vymáhání práva.

Evropa nepotřebuje další symbolickou debatu o tom, zda jsou závislosti otázkou morálky, kriminality nebo individuální slabosti. Potřebuje veřejnou politiku, která vychází z vědeckých důkazů, rozlišuje rizika, chrání mladé lidi, podporuje léčbu a snižování škod, pracuje s trhem a současně dokáže čelit organizované kriminalitě i komerčním modelům, které vytvářejí závislostní chování.

Střední a východní Evropa může být v této debatě důležitým prostorem pro praktickou modernizaci. Region zná limity kapacit, politické citlivosti i nerovnoměrné dostupnosti služeb. Právě proto může formulovat realistickou agendu, ne ideální model na papíře, ale proveditelný rámec.

Česká zkušenost ukazuje, že takový rámec lze budovat postupně. Prostřednictvím dat, služeb, koordinace, odborné kontinuity a odvahy regulovat podle skutečné míry rizika. Rumunský vývoj potvrzuje, že je potřeba integrovanější koordinace a spolupráce mezi státem a vládou a neziskovým a občanským sektorem.

Racionální politika závislostí není slabší politikou. Je odpovědnější politikou. Odmítá falešnou volbu mezi zákazem a deregulací, mezi veřejným zdravím a bezpečností, mezi svobodou jednotlivce a ochranou společnosti. Její ambicí je regulovat realitu tak, aby způsobovala méně škod, nikoli ji pouze symbolicky odmítat.

V Praze, 18. června 2026

RATIO (Think tank Racionální politiky závislostí)

Institut pro studium duševního zdraví a závislostí Rumunská asociace proti AIDS – ARAS

Institut pro studium duševního zdraví a závislostí (IMHAS) buduje mezinárodní síť spolupráce se zaměřením na Českou republiku a region střední a východní Evropy. Aktivity IMHAS zahrnují realizaci výzkumných projektů, tvorbu metodických doporučení, analýzu legislativy a organizaci odborných platforem pro sdílení inovativních přístupů. Jako organizace IMHAS přispívá k rozvoji politiky a praxe v oblasti duševního zdraví a závislostí na základě současných vědeckých

poznatků a dat.

RATIO (Think tank racionální politiky závislostí) je multidisciplinární think tank se sídlem v Brně, který sdružuje nezávislé a renomované odborníky, kteří se zabývají tématem závislostí z různých perspektiv veřejné a duševní zdraví, legislativa, ekonomie a modelování trhu, daňové otázky, vzdělávání a sociologické aspekty). Spolu s preventivními a informačními aktivitami IRAP realizuje výzkumné projekty s cílem získat poznatky a důležitá data, která by mohla sloužit jako vstup pro legislativní i nelegislativní diskuse na národní i unijní úrovni.

Rumunská asociace proti AIDS byla založena v roce 1992 v Bukurešti jako jedna z prvních nevládních organizací působících v oblasti HIV v Rumunsku. Od té doby se ARAS věnuje prevenci HIV, virové hepatitidy, pohlavně přenosných infekcí a tuberkulózy v běžné populaci i ve zranitelných skupinách, podpoře lidí žijících s HIV, hepatitidou a tuberkulózou a prosazování přístupu k lékařským a sociálním službám. ARAS je prvním poskytovatelem služeb v oblasti snižování škod pro osoby užívající drogy (od roku 1997) a v této funkci v současné době provozuje dvě centra metadonové substituční léčby a terénní službu pro snižování škod. ARAS je také jediným poskytovatelem služeb PrEP v Rumunsku, a to v Bukurešti, Kluži a Temešváru.